Šprochy u stolování

Návštěvník Cech Butzbach v roce 1478 vypravuje, že Češi pijí střídrneji nežli Němci, ale jídají víc. Mnoho prý Cechů vídal tak tlustých, že měli břich na popruzích na krku zavěšených.

„Sedna za stůl nemáš se na lokty zpodpírati, nechceš-li od mravných lidí zahanben býti. V hlavě ani jinde se neškubati, blechy na ten čas lapati."

„Taktéž nemáš vrchovatou lžíci bráti, na ubrus krmě kydati a do ňader utrušovati. Líce jídlem vycpávati anebo ústy co svině mlaskati."

„Nemáš též lžíci oblizovati, o sukni ji utírati, prsty jazykem lízati. V zubích se nožem párati i týž říhati, chrchlati." (Jiří Strejc ze Záhřebu)

„Nesluší se, aby s nožem se jídlo bralo nebo namáčelo, neb to jen sedláci dělají, který vidliček nemají. Když nůž pokálený chceš utřít a servít ti nedali, pak máš svůj čistej šátek vytáhnouti a utříti, anebo při jídle s kouskem kůrky chleba. Kůrku potom dáti na konec talíře a ne pod stůl hoditi, jestli tam pes není, aby po nich lidé nešlapali."

„Nesluší se, aby mladý člověk kosti do rukou bral, nýbrž je obíral nožem a co sebrati nemůže, nemá odhrýsti a okousati, jako psi dělají. Z kostí morek necucal, takže přes celý stůl slyšen býti mohl. Nemá takové psům pod stůl házeti a rvačku působiti. Nemá takové na talíři roztloukati, ale do servítu dáti a nožem na to jednou nebo dvakrát uhoditi."

„Jídlo, které sobě na talíř vzal, když mu nechutná, na talíři ležet nechá. Když něco do úst vzal, co mu nechutná, má levou rukou ústa předstříti servítem a skrytě, aby žádný neznamenal, takové jídlo pod stůl pustiti a nebo do svého šátku svinouti a podle příležitosti pod stůl vytřásti."
(pozn. Prosíme hosty, aby tuto informaci nebrali doslova)

Libertin tj. mravné a správné jednání o mládeže cvičení a vychování, v kterémžto skrze nápověď a odpověď se dokazuje, co mládencům ctnostným přináleží a je okrašluje.

(překlad pův francouzského originálu, Praha 1715)